Závěsný obraz

Portrét mladého muže zobrazeného en-face s bílým límcem na tmavém pozadí v dobovém oděvu ze stříbřitého hedvábí se zlacenými lemy je důsledným příkladem renesančního portrétu. Autor portrétu zřejmě pocházel ze španělského prostředí s ohledem na značnou příbuznost malby s díly z portrétní galerie Lobkowiczů z Nelahozevsi, která vznikala rukou španělských umělců na počátku 17.století.

Silně znečištěný obraz Emila Filly z pozdního období, jehož barevné kontrasty a různost povrchů – hladkých emailů a hrubých struktur je potlačena vrstvou nečistoty, která zastírá živý autorský rukopis.

Malba čištěna roztokem triamonium citrátu, konsolidována z lícu konsolidačním mediem Lascaux. Postupný nástřik Plexisolu 550-675 posloužil k nasycení suché olejové malby a navrácení brilance barev bez přímého lakování a nadměrného vsakování laku do plátna.

Malba nese řadu historických přemaleb, díky staré, kvalitní a pevné parketáži dubové desky přežila zatékání a problematické uložení po desítky let. Při restaurování se řešilo odpadávání a značné uvolněné partie malby, spolu s odstraněním zežloutlých laků a některých přemaleb. Velké dřívější malířské rekonstrukce byly pouze upraveny bez ambice na plné přepracování všech doplňků.

Již několikrát restaurovaný a rentoilovaný obraz s ostrými hroty krakeláže nemůže být standartně vyčištěn a sejmuty lakové vrstvy. Nutno z lícové strany konsolidovat, bezpečně vyrovnat krakeláž a až poté přistoupit k práci s lakovými vrstvami.

Velmi kvalitní ukázka barokního portrétu s neurčeným autorstvím. Malba byla v minulosti již několikrát ošetřovaná, poškozená výrazným čištěním, které vyústilo v odřenou finální malbu se zhoršenou soudržností s plátnem.

Rozměrné plátno Josefa Šímy, autor často používá vodorozpustný klihokřídový šeps v kombinaci s temperovou podmalbou a olejem provedenou subtilní svrchní malbou. Slabě pojený šeps způsobuje prýskání malby. Konsolidace (zpevnění) malby je problematická z důvodu možnosti ztmavnutí šepsu a tím i rizika ztmavnutí celé plochy malby, která využívá bílý šeps jednak jako odrazivou plochu, ale i jako finální součást některých partií malby, která nebyla nikdy nalakovaná.

Drobná malba Jana Zrzavého je jemnou akvarelovou až temperovou technikou na bílém křídovém podkladu. Malba je zalakovaná přírodním pryskyřičným lakem. Pnutím svrchních vrstev malby dochází k odtrhávání těchto vrstev od spodních vrstev a podkladu a jejich prýskání (delaminaci).

Obraz byl chovaný ve sbírkách Kroměřížského muzea jako pravděpodobná kopie obrazu z Bassanovské produkce z 18.století. Během restaurátorského zásahu byl proveden průzkum vedoucí k nečekanému posunu v atribuci obrazu. Materiálové laboratorní analýzy a srovnání malířské techniky, zejména podkladu malby ukázaly, že se nejedná o kopii nýbrž originální malbu benátské školy pravděpodobně z ruky Francesca Bassana, syna zakladatele dílny Jacopa Bassana.